Buďte tím, kým můžete být ...

SUPERVIZE / KOUČOVÁNÍ / ROZVOJ LIDÍ

Rostislav Honus, Ostrava
+420 775 266 405
info@existential-coaching.cz

OSAMĚLOST A VZTAHY

17.02.2015 07:41

Osamělost a vztahy

Lidé jsou často izolováni od druhých lidí a od částí sebe samých, ale za těmito roztržkami se nachází ještě zásadnější izolace, která se váže k bytí – osamělost, která přetrvává navzdory těm nejuspokojivějším vztahům s druhými lidmi a navzdory dokonalému sebepoznání a integraci. Existenciální osamělost označuje nepřeklenutelnou propast mezi člověkem a kýmkoli druhým.

Člověk je sám do té míry, nakolik je odpovědný za svůj život. Odpovědnost znamená autorství; být si vědom svého autorství znamená opustit víru, že existuje někdo jiný, kdo jej vytváří a ochraňuje.

Jak se bráníme před hrůzou z absolutní osamělosti? Člověk si může vzít kus osamělosti do sebe a nést ji s odvahou … Co se týče zbytku, snažíme se vzdát se života bez partnera a vstoupit do vztahu s někým druhým, bud s bytostí sobě podobnou, nebo s bytostí božskou. Hlavní obranou před hrůzou z existenciální osamělosti je tudíž mezilidský vztah.

Žádný vztah nemůže osamělost odstranit. Každý z nás je v bytí sám. Přesto můžeme samotu sdílet takovým způsobem, že nám láska vynahradí bolest z osamělosti. „Velký vztah,“ říká Buber, „prolamuje bariéry povýšené samoty, podmaňuje si její přísné zákony a staví most od já k já přes propast strachu z vesmíru.

Domnívám se, že dokážeme-li si přiznat svou osamělou situaci v existenci a s rezolutností se jí postavit, dokážeme se také s láskou obracet k druhým. Pokud nás však přemůže hrůza před propastí samoty, nenavážeme s druhými kontakt, ale místo toho po nich budeme lapat rukama, abychom se neutopili v moři existence. V tomto případě naše vztahy vůbec nebudou opravdovými vztahy, ale budou to znetvořeniny, potraty, karikatury toho. Co mohlo být. Nebudeme přistupovat k druhým s plným vědomím, že jsou jako my, vnímající bytosti, rovněž osamělí, rovněž vyděšení, kteří si rovněž z pojiva věcí budují svůj zabydlený svět. V takovém případě se k druhým lidem chováme jako k nástrojům nebo k zařízení. Člověk si staví druhého člověka, teď už nikoli „toho druhého“, ale pouze „to“, do svého kruhu světa, aby tam plnil funkci. Základní funkcí je samozřejmě popření osamělosti, ale vědomí této funkce je příliš blízko k číhajícímu děsu. Je zapotřebí lepšího zamaskování: Objevují se metafunkce a my budujeme vztahy, které poskytují nějaký produkt (například moc, splynutí, ochranu, velikost nebo obdiv), který pak slouží k popření osamělosti.

I. D. Yalom "Existenciální psychoterapie"