Buďte tím, kým můžete být ...

SUPERVIZE / KOUČOVÁNÍ / ROZVOJ LIDÍ / HR SYSTÉMY

Rostislav Honus, Ostrava
+420 775 266 405
info@existential-coaching.cz

Mít rád ...

25.09.2014 20:24

Mít rád ...

 

 

 

 

 

 

Viktor Frankl uvažuje o třech typech (stupních) lásky - sexuální, erotické a lásce v nejhlubším slova smyslu. Nejprimitivnější úroveň je úroveň sexuální, kdy se na základě určitých tělesných znaků "spouští" sexuální pud. Láska erotická je již hlubší, kdy kromě zevnějšku partnera se nám líbí i některé duševní, osobnostní znaky druhého člověka a vzniká zamilovanost. První dva druhy lásky jsou vyjádřením módu "mít" - vlastnit. Kromě toho si i v druhém typu lásky - zamilovanosti - uspokojujeme vlastní potřeby - hledáme něco, co nám chybí, co potřebujeme ... a jsme primárně orientováni sami na sebe. Je to svým způsobem láska narcistní (sebeuspokojení, potvrzení vlastní hodnoty) nebo neurotická (naplnění neuspokojených potřeb vlastního ega, vlastního já, potřeba nebýt sám ...).

Třetí typ lásky v nejužším slova smyslu si můžeme představit jako mít rád ve smyslu nepodmíněné lásky k druhému člověku. Prostě se mi líbí takový, jaký je ... Nemáme jej rádi proto, že něco "má", něco, co se nám na něm líbí, ale máme rádi jeho samého, tedy to co tento člověk "je". Toto mít rád nemusí být podmíněno prvními dvěma typy lásky (v partnerství a soužití, potřebujeme ideálně všechny tři typy, aby vůbec vzniklo). Prostě můžeme mít někoho rádi tímto nepřivlastňujícím způsobem a s údivem koukat na jeho neopakovatelnost a jedinečnost, sledovat, jak se rozvíjí, roste, podporovat bez nároku na vlastní odměnu a prospěch.

Zatímco první dva typy lásky produkují lpění na něčem (touha partnera mít, vlastnit, měnit, přizpůsobovat, uspokojovat vlastní potřeby..., což jsou příčiny většiny partnerských problémů, rozchodů a krizí), třetí typ lásky se spokojí s tím, že prostě druhý je a právě takový se mi líbí a nemám potřebu na tom cokoli měnit. Prostě si to užívám a jsem s ním.

Můžeme si to představit, jako když se v teplé srpnové noci koukáme na oblohu plnou hvězd se zatajeným dechem a v úžasu nad tím, co vidíme. Líbí se nám to a ani nás nenapadne, že bychom jej chtěli nějak vylepšovat. Třeba nám bere dech mlhovina v Plejádách a přitom nás nenapadne, že jenom proto, že se nám líbí, za chvíli přistane jedna z hvězd pod polštářem, abychom  ji mohli mít.

Jak to máme se svými partnery a lidmi, o kterých říkáme, že je máme rádi? Přemýšleli jste někdy o tom?

(inspirováno V. E. Franklem "Lékařská péče o duši", Foto: RH, Vysoké Tatry)